Světová banka

Světová banka (anglicky World Bank, zkratka WB) zajišťuje finanční a technickou pomoc rozvíjejícím se zemím. Světová Banka se skládá z těchto pěti skupin: Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj IBRD, která poskytuje klasické úvěry, Mezinárodní rozvojové asociace IDA, která poskytuje bezúročné půjčky, Mezinárodní finanční korporace IFC, která financuje soukromé investiční projekty, Multilaterální agentury pro garance investic MIGA, která poskytuje garance pro politická rizika soukromých úvěrů v rozvojových zemích a dále Mezinárodní centrum pro urovnávání investičních sporů ICSID. Nejvyšším orgánem SB je sbor guvernérů, do něhož si každá členská země volí svého guvernéra a jeho zástupce. Světová banka se zaměřuje na jeden ekonomický model, který se opírá o masivní investice do infrastruktury a velkých průmyslových projektů. SB nenese žádná rizika za své finanční operace, protože zadlužené státy jsou povinné splácet půjčky i v případě neúspěšnosti projektu a SB je navíc jištěna vyžádaným kapitálem. Většina půjčených peněz se tak velice rychle vrací do vyspělých zemí, protože rozvojové země tyto peníze používají na zaplacení zahraničních poradců, nákup techniky a hlavně na financování megalomanských projektů, které provádějí nadnárodní korporace. Navíc ve snaze splatit dluhy Světové Bance tak rozvojové země zvyšovaly export svých surovin, jako jediný zdroj tvrdé měny, přičemž s rostoucím množstvím těchto surovin na světovém trhu klesala jejich cena.


Dějiny

Světová banka byla založena v roce 1944 na tzv. Brettonwoodské konferenci v New Hampshire, na pomoc obnovy zemí postižených druhou světovou válkou. První půjčka 250 milionů dolarů byla poskytnuta v roce 1947 Francii na poválečnou obnovu. V roce 1946 měla Světová banka 38 členů, v padesátých a šedesátých letech mnoho bývalých kolonií získalo nezávislost a stalo se členy, v současné době je členem Světové banky 185 zemí.

První ředitel MBOR, Eugene Meyer, odstoupil po 6 měsících soupeření s dozorčí radou (tam své zástupce jmenovaly vlády zakládajících států - ty nebyly nakloněny myšlence nezávislé banky, jejíž dozorčí rada by dohlížela na vedení, ale nezasahovala do běžného rozhodování). Jeho nástupce – John McCloy již svou funkci přijal pod podmínkou větší nezávislosti banky.

Zpočátku se banka snažila chovat podle zákonů trhu – půjčovala na projekty, které mohly samy vyprodukovat zisk. Na konci 50. let měla banka AAA status a mohla tak získávat levné úvěry, které následně půjčovala s dobrým úrokem (ten vytvářel mírný zisk, z něhož se hradil běžný chod banky). Navíc se věřilo, že se zaostalé země mohou rozvíjet, budou-li k tomu mít kapitál; rychlá industrializace Sovětského svazu v 50. letech v tomto ohledu zanechala velký dojem.

Velikou změnu přinesla 60. léta. V roce 1960 vzniklo Mezinárodní asociace pro rozvoj, které mělo pomáhat nejméně rozvinutým státům půjčkami nabízenými za nikoliv tržních podmínek. Určitým podnětem k této změně bylo osamostatnění bývalých kolonií a obava, že by se tyto mohly přiklonit k SSSR, jako to učinila například Kuba v roce 1959. Od roku 1964 po vojenském převratu v Brazílii až do poloviny 70.let každoročně půjčovala půl miliardy dolarů, ale předchozí demokraticky zvolené vládě půjčit odmítla. Dále v roce 1965 Světová banka poskytla úvěr rasistickému režimu v Jižní Africe, navzdory nesouhlasu OSN, vyjádřenému v rezoluci, kterou při té příležitosti vydala. V roce 1979 poskytla SB první ze tří úvěrů na stavbu hydroelektrárny Yacyretá na řece Paraná mezi Argentinou a Paraguaí, v celkové výši jedné miliardy dolarů. V obou zemích ale v té době vládly diktátorské režimy, které první část úvěru utratily ještě předtím, než stavba této hydroelektrárny začala. 50 tisíc lidí bylo násilně přesídleno a kvůli rozsáhlému uplácení v průběhu stavby tento projekt tehdejší argentinský prezident Menem Yacyretu nazval "pomníkem korupce."

Nový ředitel Robert McNamara při prvním projevu na výročním zasedání Banky na podzim 1968 prohlásil, že se Světová banka napříště bude zaměřovat přímo na odstraňování chudoby. Novou mantrou tedy měl být místo fyzického kapitálu kapitál lidský. Tento přístup byl přijat, protože se dostavilo rozčarování z poválečného přístupu zaměřeného pouze na továrny a přehrady, které nedokázaly odstranit lidskou bídu. Rolníkovi již tedy život neměla změnit nová továrna, ale komplexní péče o jeho zdraví, osivo, pozemková vlastnická práva a nové zemědělské technologie. Ve stejné době, tedy v roce 1970, šéf Mezinárodní organizace práce, David Morse, ohlásil „sesazení HNP z trůnu“ a Hollis Chenery, známý rozvojový ekonom velebil „optimální růst“ – tedy nikoliv nutně maximální růst, který však povede k odstranění chudoby. Chenery byl brzy poté zaměstnán Světovou bankou jako McNamarův hlavní ekonom. V této době se také Světová banka výrazně rozrůstá a rozšiřuje svou působnost do nových oblastí – potravinová bezpečnost, zaměstnanost, výživa, rozvoj venkova, rozvoj měst atd. Nevadilo přitom, že OSN již v té době měla na tyto problematiky specializované složky (Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství, Mezinárodní organizace práce aj.) Na setkání v Nairobi v roce 1973 McNamara pronesl několik památných vět, kde zmínil „absolutní chudobu“. „Měli bychom se,“ podle jeho slov, „snažit vymýtit chudobu do konce tohoto století.“ Ovšem v roce 1982 bylo zjištěno, že tehdejší zairský diktátor Mobutu Sese Seko si velkou část finančních prostředků, poskytnutých SB převedl na svoje soukromá konta. Přesto Mobutu obdržel další politicky motivované úvěry ve výši přes 8 miliard dolarů. Dále v roce 1981 Světová Banka půjčila Brazílii v rámci projektu Polonoreste 443 milionů dolarů na výstavbu silnic a dálnic přes Amazonský prales. To vedlo k masivnímu odlesňování, k následné erozi půdy, dále zhoršilo sociální situaci přesídlovaných zemědělců a způsobilo rozsáhlou epidemii malárie. Na základě doporučení Světové Banky se hodnota exportu surového dřeva z africké Ghany zvýšila ze 16 milionů USD v roce 1983 na 99 milionů USD v roce 1988 a v důsledku toho bylo zničeno 75 procent rozlohy tamějších pralesů. V roce 1985 začala Světová Banka financovat částkou 450 milionů dolarů výstavbu přehrady Sardar Sarovar v údolí řeky Narmady v Indii, kvůli které muselo svoje domovy opustit přes 200 tisíc lidí. Několik let trvaly soudní procesy a demonstrace obyvatel a došlo k nezávislému posouzení projektu interní Morseovou komisí. Světová banka nakonec od projektu odstoupila. Taktéž v roce 1995 byla Světová banka donucena odstoupit od projektu přehrady Arun 3 v Nepálu. V roce 1991 zase Světová Banka poskytla Thajsku první část půjčky na výstavbu přehrady Pak Mun, která zničila ekosystém řeky Mekong. Ve stejném roce 1991 začala výstavba soustavy pěti velkých přehrad Lesothská vysočina (Lesotho Highlands), na kterou SB věnovala 110 milionů dolarů. Dokončeny už byly přehrady Katse a Mohale. Tato soustava přehrad má odklonit vodní toky z Lesothských hor do průmyslových oblastí Jihoafrické republiky.

Další konkrétní případy: V roce 1973 získal režim N. Ceaucesca v Rumunsku od SB velkorysý úvěr a jeho vládu banka opěvovala, že "Vede rumunský lid k pokroku." Do roku 1982 patřily půjčky pro Rumunsko mezi největší, které SB poskytla, celkem dosáhly sumy 2,4 miliardy dolarů. V roce 1993 přes pokračující porušování lidských práv obdržela Čína v jednom roce rekordní částku 3,17 miliardy USD. V roce 1997 uvolnila skupina SB MIGA 10 milionů dolarů na krytí pro koncern Rio Tinto a 66,6 milionů syndikátu komerčních bank na projekt zlatého povrchového dolu Lihir Gold na ostrově Lihir, který je 700 km od Papuy-Nové Guiney. Přes 400 milionů tun hlušiny a hlavně toxických kalů z kyanidového loužení se bude ukládat přímo do moře. Zlato z Lihirského dolu se bude loužit každý rok za použití 1 785 tun vysoce toxického kyanidu sodného. Během zpracování 104 milionů tun zjištěné zásoby zlata v Lihirském dole vznikne 341 milionů tun odpadního kamene, který bude shozen do moře. V roce 1999 Světová banka finančně podpořila projekt přesídlení 70 tisíc Číňanů do oblasti tradičně obývané tibeťany. Ani po vlastním negativním hodnocení svého podílu na projektu nebyla SB schopna svoji účast přehodnotit. Žádost o podporu projektu nakonec v červenci 2000 stáhla sama Čína.

Programy Světové banky

Související články

Zpravodajství
díky, wikipedie! podporujeme stroke.cz podporujeme google.cz